Khao Sok 2005 – severní část jezera

Začíná svítat a my přijíždíme nočním expresem do Surat Thani. Hned se nám daří sehnat bus do národního parku Khao Sok, kde chceme opět podniknout nějakou výpravu do džungle. V poledne jsme tam.

Setkání s pralesním průvodcem

U autobusu už čeká Toy (můj pralesní průvodce z loňska), hned se ke mě hlásí a ptá se, jestli jsem mu včera volal. Říkám, že ne. Vzápětí se objevuje německý páreček, který Toye rovněž zná a vysvětlí se, že mu volali oni. Bydlíme všichni u Toye na zahradě, kde má bungalovy pro hosty, kteří s ním chtějí do pralesa. Výhled z verandy připomínající ležící ženu (pokrčené nohy, prsa a hlava)

Základna v divočině

Takže jsme čtyři Jirka, Randolf, Katarina a já. V předvečer výpravy sedíme s Toyem na verandě, popíjíme pivo a probíráme, kam pojedem. Katarina s Randoflem už na jižní straně jezera byli, já také, takže chceme vyrazit tentokrát na severní stranu, která už je vlastně za oficiální hranicí národního parku a Toy té oblasti říká Wildlife (divočina). Je to tak označeno i na mapě.  Vyplouváme na jezero Je tu podobná základna, jako na jihu - plovoucí chatrče, přivázané ke břehu, před každou chatrčí petrolejka, jen v hlavní společenské chatrči je zářivka napájená z autobaterie, kterou občas dobíjí z dieslagregátu. Z této základny se pak podnikají menší výpravy do přírody.  Základna na severu jezera

Do džungle

Na menší lodi vyrážíme s Toyem a jedním rangerem na jezero. Jezdíme podél břehu a hledáme zvířata. Džungle ale není zoologická zahrada. Kdo čeká zvíře za každým stromem, bude zklamán. Je potřeba je hledat. Zvířata jsou plachá a mají výborný čich. I krém proti slunci, či repelent, může být důvod, proč nic neuvidíte. Z jezera vidíme různé ptáky a na stromech opice - hlavně makaky. Gibony jenom slyšíme, ti se moc neukazují. Opice na stromě Pak přistáváme a jdeme dál pěšky. Pralesní stezky v těchto končinách nejsou. Každou výpravu ze základny podnikáme podél nějaké říčky, která se do jezera vlévá, a která nám po většinu času slouží zároveň jako jediná cesta. Brodíme se po kolena ve vodě, protože džungle je tu většinou neprostupná. Občas využíváme nánosy písku a kamení, občas jsou tu stezky prošlápnuté od zvířat. Řeka je také spolehlivým způsobem, jak najít cestu zpět ke člunu. Přivázat loď a dál pěšky

Pijavice

Je tu extrémní množství pijavic. Je potřeba stále kontrolovat nohy a boty a sundavat je, než se zakousnou. Když se přisají, ještě jim pár minut trvá, než se prokousnou skrz. Důležité je, moc se nezastavovat. Stačí se zastavit kvůli fotce a můžete obírat. Ve vodě nejsou. Nejvíc jich je v takovém to mokrém napadaném listí. A zajímavý poznatek: Pijavice se neplazí, ale “chodí” a to velmi rychle (5-10 cm/s). Přisátá pijavice (tahle je malinká)

Noční výjezd na jezero

Vracíme se na základnu. Po večeři, kdy už je tma jak v ranci, opět vyrážíme na jezero. Jezdíme podél břehu a silným světlometem hledáme zvířata. Můžete být klidně 100 m od břehu a těm zvířatům úplně zasvítí oči. Potom vypnout motor, přepnout na pádla a potichu se přiblížit. Nacházíme jeleny (big dija), srnky (dija), něco malého chlupatého (mao dija – doslova „kočkojelen“). Před půlnocí se vracíme na základnu a po cestě jednom stromě, který ční z vody nacházíme spícího orla - parádní podívaná. Kdo tam asi bydlí? Ráno vyrážíme bez Němců. Mají prý dost pijavic a chtějí na jezeře chytat ryby. Jedeme na jezero jen ve čtyřech (Jirka, Toy, jeden ranger a já). Z lodě slyšíme v porostu divokého buvola. Nevidíme ho, jen slyšíme. Po chvíli zaplouváme do jedné říčky a pokračujeme pěšky proti proudu. Katarina chytá ryby

Stopování slonů

Po čase nacházíme sloní stopy. Nejprve ho chceme stopovat, ale ze stop zjišťujeme, ze není sám. Má s sebou slůně. Měníme směr jinam. Divoký slon s mládětem by mohl byt velký problém. Jediný způsob, jak ho zahnat je výstřel z pušky do vzduchu a tu s sebou nemáme. Před slonem se špatně utíká. Musíte utíkat do kopce, to je pomalej. Jinak je to jako tank - lézt na strom nemá smysl.  Ty panoramata :-)

Zvuky ve křoví

Po půlhodině hodině slyšíme ze křoví podivné zvuky. Prý to může být cokoliv. Toy si myslí, že je tam medvěd , ale není si jistý. Posunky nám ukazuje, ať zůstaneme tady a jsme potichu. S druhým rangerem se plíží k místu, odkud jde zvuk. Pak nám na dálku naznačuje kly nebo rohy - nevíme jestli myslí slona nebobuvola , každopádně víme, ze to není medvěd. Stojíme přikrčeni, po kolena v řece a s napětím očekáváme, co to bude zač.  Jedinou pralesní cestou je říčka Možná někdo blbě šlápl nebo se prostě změnil vítr, a zvíře se polekalo. Poklidné chrčení se změnilo v ryk, a z houští vyběhla dvě divoká prasata. Takové divočáky jsem ale ještě neviděl. Každý velký jako mládě nosorožce, kly jak mamuti, proběhli asi 2 metry od našich průvodců a běželi korytem řeky přímo k nám. Ve zlomku vteřiny jsem už nestál v řece, ale visel jsem na stromě břehu. Jirka se schoval za velký trs bambusu. Prasata proběhla kolem nás a zmizela v džungli. Hned za nimi přiběhl Toy, který se bál, jestli se nám něco nestalo. Když mě viděl na stromě, tak se smál, až se za břicho popadal a ptal se, jestli jsem je stačil vyfotit. Vtipálek :-) Po cestě zpátky jsme viděli malého varana, jak plave v jezeře.

Cesta zpátky

Odpoledne, když všichni odpočívali na základně, jsem si udělal soukromou vyjížďku bez motoru, jen s pádlem. Soukromá vyjížďka na jezero Pak jsme se rozloučili s místními rangers, a s Toyem vyrazili lodí zpět. Po cestě jsme ještě pozorovali tlupu opic, vylezli na malý vodopád a koupali se v jezeře v nádherné laguně uprostřed vápencových skal. Jezerní laguna - není to lepší než moře? A když jsme se vrátili do vesnice, přespali jsme ještě u Toye a ten nám večer na rozloučenou upekl rybu. Večeře na rozloučenou Hlavní chod pečená ryba

---

Přehled výprav do národního parku Khao Sok:

• Prosinec 2004 - jak to všechno začalo
• Říjen 2005 - na sever jezera
• Květen 2007 (zatím nebuplikováno)
• Listopad 2013 (zatím nebuplikováno)

Když se mě někdo zeptá, co se mi v Thajsku líbilo úplně nejvíc, tak řeknu deštný prales Khao Sok. V průběhu let jsem tam podnikl 4 výpravy, na kterých jsem zažil pokaždé něco jiného. Nemohu zaručit, že během jediné výpravy uvidíte totéž, ale mohu zaručit, že se vám Khao Sok bude líbit.